MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5
GPS souřadnice:
50.053653
14.408441
Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu
TZ / Galerie MeetFactory / Slovo dalo slovo
GALERIE MEETFACTORY
SLOVO DALO SLOVO
Robert
Šalanda (CZ), Dušan Zahoranský (CZ)
Kurátorka:
Karina Pfeiffer KottováArchitekt výstavy: Jan Pfeiffer
Vernisáž: 12. 9. v 19.00
Výstava
trvá: 12. 9. - 27. 10. 2013
Galerie MeetFactory zahajuje podzimní sezónu společným výstavním
projektem dvou výrazných tvůrců působících v rámci současné česko-slovenské
umělecké scény, Roberta Šalandy a Dušana Zahoranského. V Galerii Kostka bude ve
stejný den otevřena kolaborativní instalace o něco mladší dvojice umělců, kteří
se potkali během semestrální stáže v Berlíně: Čecha Antonína Jiráta a Španěla
Martina Llavanerase. Zatímco první výstava skrze média malby a objektu zkoumá
text, písmo a znaky, se kterými se setkáváme nejen v lingvistice, ale také v
městském prostředí, druhý projekt zpracovává své téma „bažiny, pasti či
šlamastiky“ na méně řízené rovině, do které se vkrádají nevysvětlitelné
představy a bujná imaginace na pomezí reality a snů.
Robert Šalanda (*1976) a Dušan
Zahoranský (*1972) mají na současné české umělecké scéně jako individuální
tvůrci jasné místo. Oba si vybudovali osobitý rukopis, který je v případě
Zahoranského čitelný hlavně v trojrozměrných instalacích, zatímco Šalandově
práci dominuje médium malby. Oběma autorům jsou ale vlastní také přesahy do dalších
médií. Hlavním momentem, který byl také inspirací pro představení této dvojice
umělců na společné výstavě, je jejich zájem
o slova, znaky a lingvistické jevy, které oba, každý svým způsobem, posouvají
do vizuálních rovin. Pohrávají si s jejich vyzněním, zvýznamňují je
mnohovrstevnatými, imaginativními způsoby. Jejich práce tak v určitých ohledech
navazuje na tradici lettrismu či vizuální poezie, která v českém prostředí
rezonovala zejména v šedesátých letech minulého století. Kromě zájmu o osamocení
znaku a zkoumání jeho vizuálně-tvarových vlastností se do práce Zahoranského a
Šalandy dostává poněkud transformovaná poetičnost, spojená s někdy až banálními
sděleními současnosti: například texty populární zpěvačky nebo výroky
sportovních komentátorů. Dalším zdrojem inspirace je prostředí města plné textů i vizuálních odkazů, jejichž význam má
zpravidla daleko od neutrality. Člověk přesouvající se dnešními městy nebo
dokonce i krajinou, která je obklopuje a propojuje, jako by listoval v knize
firemních log a (politizovaných, komercionalizovaných) sdělení, prodíral se
houštinou zkomolených a skrytě i očividně manipulativních znakových systémů.
Slova
vytržená ze svého původního kontextu se pro Šalandu stávají spíše jakýmisi
afirmacemi či životními moudry (například "je přirozené se pevně držet a
pak vás začnou bolet ruce" - komentář ze závodů terénních motocyklů), v
případě Zahoranského pak odkazy na obsahy či významy, které nemusí být možné
zpětně dohledat („manifest“, „tady a teď“). Pro současnou práci obou umělců je
charakteristický ještě hlubší zájem o
lingvistická zkoumání a osvojování si různých takřka vědeckých praktik, které
ale ústí do esteticky bohaté realizace. Zahoranský vychází z bádání
Pražského lingvistického kroužku, který byl jednou z nejvlivnějších škol
jazykovědného myšlení před druhou světovou válkou. Zkoumá odkaz myslitelů, jako
je Jan Mukařovský nebo Jiří Veltruský i současné aktivity „pražského ohniska“.
Jeho práce nabírá také na překvapivé angažovanosti - právě skrze protnutí
uvažování ovlivněného lingvistickým zkoumáním s prostředím města a komerce. V
nejnovějších projektech autor pracuje s textovými
i vizuálními značkami odvozenými z každodenního prostředí, které v jeho
objektech a akcích získávají ambivalentní až podvratný význam.
Pro
Šalandův přístup je v současnosti klíčové zejména lingvistické uvažování nad
ustálenými slovními spojeními nebo opakujícími se výrazy v českém jazyce. Celá
série Šalandovy tvorby se věnuje slovním
spojením obsahujícím vyjádření barvy: „černý pasažér“, „modré z nebe“ apod.
Autor jim často přiřazuje na první pohled neadekvátní vizuální podobu, která
ale s původním obsahem stále souvisí. Práci obou autorů je společný humor i
jistá dávka ironie a lehkosti, se kterou s danými problematikami zacházejí.
Slova, znaky, barvy a tvary se ocitají v často překvapivých situacích, které
angažují divákovu představivost na verbální i čistě emocionální rovině.
Výstava
Slovo dalo slovo je sama o sobě jakousi formou vizuální poezie přenesené do
aktuálního kontextu. Oba autoři vytvořili pro výstavu nová díla, která reagují
nejen na jejich současné uvažování o zmíněných tématech, ale také na daný
prostor a společné diskuse vzniklé z tohoto výstavně poněkud překvapivého
spojení - jedná se o první kolaborativní projekt těchto umělců. Skladba výstavy, podpořená
architektonickými zásahy Jana Pfeiffera, by chtěla divákovi předestřít jakýsi
nelineární příběh posunutých významů a možností číst mezi řádky, stejně jako
silný vizuální zážitek. Divák se zde stává aktivním spolutvůrcem, chybějícím
slovem ve větě. Projekt by měl ukázat, že spojení vizuálního umění a
jazykovědy, vzájemná inspirace a ovlivnění je stále aktuální a přináší nové
výzvy spojené s posuny v obou oblastech.
------------------------------
Otevřeno
denně 13 - 20 h
Vstupné
dobrovolné
K výstavě bude vydán souborný katalog, obsahující texty Kariny
Kottové, Tomáše Hoskovce a Juliany Sokolové.
Doprovodný program k výstavě v rámci
Pražské muzejní noci, autorské komentované prohlídky a přednášky sledujte na
www.meetfactory.cz.
K výstavě je možné objednat také komentované prohlídky a
workshopy pro školní a zájmové skupiny.
Kontakty a více informací:
Petr
Hrubeš - PR a propagace
petr@meetfactory.cz
+ 420 602 367 552
Karina
Kottová - kurátorkakarina@meetfactory.cz
+ 420 732 464 434
Výstava byla podpořena dotací ze Státního fondu
kultury ČR.MeetFactory je
v roce 2013 podporována grantem hl. m. Prahy ve výši 6.500.000 Kč.