Friedrich Schiller & kol. - Parazit
neslavná hra slavného autora o jednom ministrovi a třech úřednících
premiéra: 18. 2. 2012
režie: Jiří Honzírek
dramaturgie: Jan Tošovský
scéna a kostýmy: Radka Vyplašilová
hudba: Ivan Acher
hrají: Vladimír Marek, Jan Lepšík, Jiří Hajdyla, Daniel Šváb, Lenka Zahradnická
Téměř neznámá, více než dvě stě let stará politická komedie německého klasika, napsaná podle staršího francouzského vzoru. Podle názoru řady odborníků se spíše než o přepracování jednalo o překlad a převedení z veršů do prózy. Podle názoru řady dalších odborníků je to hra tezovitá, fraškovitá, ba špatná. Žádné veledílo. Proč ho tedy uvádíme?
Schillerova hra má u nás pozoruhodné osudy. Poprvé se hrála za protektorátu v soukromém divadle Uranie. O inscenaci ani jejích osudech není zpráv. Překlad se nedochoval. V polovině padesátých letech se dočkala hned tří uvedení, v Hořicích, v Praze a v Brně, vesměs v tendenčním překladu A. V. Bejčka, který umožnil hru snadno interpretovat jako kritiku buržoazních prvorepublikových poměrů. Pak se po ní na třicet let slehla zem. Až v roce 1984 ji uvedla bratislavská Nová scéna, a to v razantní úpravě Martina Porubjaka. Místo jednoho prohnilého úředníka a poctivého okolí, které se ho snaží zbavit, zobrazil Porubjak prohnilý svět pozdní normalizace. Inscenace měla obrovský úspěch. O patnáct let později se prostřednictvím stejné úpravy pokusila režisérka Jana Kališová v městském divadle Brno zobrazit prohnilý svět divoké privatizace. Inscenace měla obrovský úspěch. Čím to je? Podle všeho se jedná o hru, která je schopná mimořádné proměnlivosti, mimořádné přizpůsobivosti, hru, která dokáže procházet všemi režimy, všem se přizpůsobit, všem vyhovět. Zní to jako pohádka. Jako česká pohádka. Naším záměrem je podívat se této pohádce trochu více na zoubek.
Lednem 2012 zkončilo působení Jana Horáka. Během čtyř let se mu zde podařilo vytvořit ojedinělou scénu vyhledávanou náročným diváckým publikem: experimentální činohru založenou na spolupráci českých a zahraničních autorů. Jan Horák pro Divadlo MeetFactory připravil sedmnáct divadelních inscenací. Za svou dramaturgii získal cenu Next Wave a jeho inscenace se pravidelně objevovaly mezi nominacemi na ceny Alfréda Radoka nebo Divadelních novin.
Na jeho místo nastoupil od února 2012 nový dramaturg Jan Tošovský. Po studiích na DAMU pracoval v divadle F. X. Šaldy v Liberci (2008-2011), ale také v řadě alternativních prostorů (Cross Club, Rock Café). Nová dramaturgie chce navázat na tu dosavadní především důrazem na vysokou uměleckou kvalitu a upřednostněním autorských tvarů. Bude sjednocena tématem identity a orientována po třech liniích - "politické", "technologické" a "historické".
Buzní kříž
volně podle románu Chlípnice Michala Witkowského
premiéra: 13. 1. 2012
režie: Miroslav Bambušek
scénář: Miroslav Bambušek a Jan Horák
dramaturgie: Jan Horák
scéna: Tomáš Bambušek
masky a kostýmy: Zuzana Krejzková
hudba: Vladimír Franz, Petr Kofroň, Jakub Kudláč
light design: Petr Krušelnický
hrají: Tomáš Jeřábek, Karel Dobrý, Roman Zach produkce: Dominika Andrašková
Zpověď vykrouceného homosexuálního páru, reliktu osmdesátých let Polské normalizace. Patricie a Lukrécie jsou narkomanky sexu, jejich život je bytostně oddán jediné touze, která je motorem jejich života, sexu s vošoustem. Ve stylizovaném rozhovoru ožívá zaniklý svět Wroclawské homosexuální scény osmdesátých let, svět plný neukojitelné touhy po prchavých okamžicích rozkoše na smradlavých veřejných záchodcích, lázních, kasárnách, svět rozkladu, smrti a štěstí.
Elfriede Jelinek - on není jako on
premiéra: 4. 11. 2011
překlad Barobora Schnelle
režie: Katharina Schmitt
dramaturgie: Jan Horák
scéna: Marsha Ginsberg
hudba: Nick Gill
hrají: Ivana Uhlířová
produkce: Dominika Andrašková
'Všechny ty řádky jsou teď jako mrtvoly, tiše ukryty ve Vás. Ve většině z nás vězí ještě pořád dost života, když si uděláme čas, abychom se našli! (...)Šťastný je ten, který ani netuší, co se rozumí pod pojmem být sám.'
Elfriede Jelinek - on není jako on
Ve hře „on není jako on“ se nositelka Nobelovy ceny Elfriede Jelinek dívá, skrz osud švýcarského spisovatele Roberta Walsera, na otázky identity. Walser se posledních 30 let svého života schoval v psychiatrické léčebně, kde přestal psát a fungovat jako individuum.
Jaká je identita spisovatele, který nepíše? Jaké jsou vůbec možnosti vyjádřit se jazykem? Kdo jsme? A kdo jsme bez jazyka?
Zabýváme se v „on není jako on“ proudy lidské identity. Ivana Uhlířová se ve 12 obrazech herecky dívá na nejrůznější možnosti říct 'já'. Formální přístup je přitom skoro performativní: existuje spousta možnosti jako zmizet, jak nebýt: člověk může přestat komunikovat na všech urovních, herec se ale svého těla na jevišti nikdy nezbaví. O tomto napětí, o konfliktu mezi materiálnosti těla a přáním nebýt vypráví „on není jako on“.
Skugga Baldur
volně podle textu Sjona – Syn stínu
premiéra: 9. 10. 2011
režie: Jan Kačena
scéna: Johana Merta
masky: Václav Stratil
hudba: Johana Merta, Pavel Ptáčník
dramaturgie: Jan Horák
hrají: Stanislav Majer, Miloslav Mejzlík, Krystína Matějová, Tadeáš Kalcovský
produkce: Dominika Andrašková
Bílé lišky vrhají na sníh nažloutlý stín.
Baladický příběh s prvky černé grotesky. Příběh, který se odehrává v několika časových rovinách během islandské zimy, kdy se stírá rozdíl mezi dnem a nocí, mezi člověkem a zvířetem, zůstává však rozdíl mezi dobrem a zlem.
Novodobá legenda od textaře Björk Syn stínu, je hlavní dějovou linií inscenace, ve které však můžete nalézt také odkazy na Chytrou kmotru lišku nebo na Keplerův Sen neboli vesmírnou astronomii.
SY
koláž textů z mezinárodních pohádek a mýtů a filmu Občan Kane
premiéra: 13. 4. 2011
režie: Jan Nebeský
scéna: Igor Korpaczewski a Michal Pěchouček
hudba: Ladislav Kozderka, Peter Binder
dramaturgie: Jan Horák
hrají: Lucie Trmíková, Miloslav Mejzlík, Karel Dobrý
produkce: Dominika Andrašková
Příběhy díky kterým máte možnost na chvíli alespoň zahlédnout za obzor racionality a položit si nečekané otázky.
Jaký trest může potkat člověka, který nevěří, že v prahu jeho domu žijí ryby? Jak se stát píčimistrem? Kdo jsou oční mužíci? Co se stane, když se myška zamiluje do větru? Na tyto a mnoho dalších otázek, které si dříve nebo později položí každý přemýšlivý člověk, najdete konečně odpověď.
V představení je použita kromě autorské hudby Ladislava Kozderky i skladba Lenky Kozderkové - Larus skladba pro flétnu a zvuky.
Silní
podle textu Angélici Liddell: Mrtvý pes v čistírně: Silní
překlad: Petr Gojda
premiéra 28. 2. 2011
režie: Miroslav Bambušek
výprava: Petr Matásek
hudba a light design: Petr Krušelnický
dramaturgie: Jan Horák
hrají: Dora Bouzková, Tomáš Bořil, Petr Krůšelnický, Leoš Noha, Roman Zach
produkce: Dominika Andrašková
Pokřivená, „čistá a silná“, společnost diktuje pokřivenost jedinců. Jednotlivé situace a dialogy tematizují jednotlivé objekty kritiky: válka, kontrola, represe, xenofobie, média, kultura, civilizace...