KT / Galerie MeetFactory / Kdo hraje?
Galerie MeetFactory
Kurátor: Jaro Varga
Vernisáž: 10. 12. 2015, 19:30
Výstava trvá: 10. 12. 2015 - 7. 2. 2016
Umělci: Olaf Breuning (SWE), Zuzanna Janin (PL), Pawel Kruk
(USA), Annika Larsson (SWE), Jean-Ulrick Désert (Haiti), Shaun Leonardo
(USA), Anetta Mona Chişa & Lucia Tkáčová (SK), Assa Kauppi (SWE)
Během natáčení filmu Maratónec (1976) objasňuje Dustin Hoffman v známém rozhovoru
s Laurencem Olivierem hranici mezi herectvím a životem, mezi realitou a
simulací. Vysvětluje, že kvůli realistickému ztvárnění postavy Thomase Levyho nespal několik
dní. Tak se dokázal lépe vžít do role
člověka na konci svých psychických a fyzických sil. Olivier se ho ptá: „Proč to
radši nezkusíš zahrát?“
Sportovní
hry jsou často přirovnávané k divadlu a sportovci k hercům na jevišti. Sport, podobně jako divadlo, je zmenšeným představením různých sociálních
vzorců. Odehrává se v rovině umělé simulace sociálních schémat, kde
prostřednictvím přísně stanovených pravidel nemají vítězství a prohry za následek
skutečné křivdy, jako je tomu v skutečném životě, ale fungují spíš v symbolické
rovině.
Roland Barthes dává do souvislosti
antické divadlo a wrestling prostřednictvím emfáze
(citového vzrušení), která je konstituující složkou obou událostí. Mluví o wrestlingu
nikoli jako o sportu, ale jako o představení: „Přihlížet znázornění bolesti ve wrestlingu není o nic pokleslejší než sledovat utrpení Arnolfa či
Andromachy“. Na vrcholu tohoto
představení jsou emoce.
Po neúspěšném výkonu předvádějí atleti před publikem emoce spojené se
sebedestrukcí, agresí, bolestí. Například zápasník přehání a do krajnosti sytí
zraky diváků nesnesitelným pohledem na porážku. Gesto poraženého zápasníka
nejenže porážku nezakrývá, ale naopak zdůrazňuje a dodržuje ji jako hudební
pauzu. V zápase se aktéři nestydí za bolest, dokáží plakat a svou bolest si vychutnávají.
Nakolik je
reálné to, co sledujeme při sportovních zápasech? Dá se to vůbec "zahrát"? Do jaké míry jsou emoce eliminované performativní
meta-skutečností sportovní arény? Radost, bolest, agrese, zklamání a jiné emocionální projevy nezůstávají jen
v rovině subjektivního prožívání sportovce, jejich prožívání je veřejně předváděné, a tudíž ovlivňuje prožívání
celé arény a všech jejích složek – sportovců, publika, sportovních trenérů a
manažerů, médií, televizních a rozhlasových diváků, umělců. Emoce se tak v jisté chvíli mohou stát
účinným politickým nástrojem.
Umělci prezentovaní
na výstavě „Kdo hraje?“ se vžívají do
rolí sportovců a sportovního světa. Nahlížejí skryté působení emocí, formální a performativní aspekt prožívání
prohry, anebo
manipulativní zacházení s vypjatými situacemi s cílem vyvolat u diváků
emfázi. Sportovní emoce vnímají tito umělci jako významný motiv s
potenciálem vyústit do individuálního nebo kolektivního protestu.
Zuzanna Janin ve své videoperformanci „Fight“ předvádí emocemi nabitý zápas s
profesionálním boxerem Przemyslawem Saletou. Zápasu předcházel několikaměsíční
přípravný boxerský tréning umělkyně. Janin používá boxování jako metaforu
života, který je konstantním soubojem a hrou emocí v mezilidských vztazích.
Pawel Kruk v díle „Manipulátor“ přebírá identitu Michaela Jordana, imituje jeho gesta,
mimiku a sportovní pohyby, aby prostřednictvím identifikace s postavou slavného
sportovce dále rozvíjel mýtus legendy. Kruka zajímají zažité vzorce konstruování
a fungování světa sportovních idolů.
Olaf Breuning v díle „Doble“ představuje dva tenisové hráče ve
dvou kopiích, s maskami vyrobenými ze zvětšených tenisových míčků. Pomocí
ironické zkratky odhaluje Breuning vztah mezi mediální a privátní, skrytou
tváří sportovců a sportovkyň.Assa Kauppi dílem „The
Race is Over“ vytváří subtilní sondu do emocionálního prožívání dětských
plavkyň těsně před začátkem plavecké soutěže. Kauppi se zabývá principy
soutěže, vítězství nebo prohry. Dětské sportovkyně reprezentují křehkost,
upřímnost a neschopnost emocionální manipulace.
Annika Larsson ve svém videu „Hokej“ představuje obskurní zápas mezi
dvěma anonymními hokejovými mužstvy bez přítomnosti diváků. Zájem umělkyně se
soustředí na rituální podstatu hry, doprovázenou různými vizuálními
reprezentacemi, logy, značkami a symboly. Annika Larsson analyzuje a nenápadně
manipuluje detaily sportovního zápasu.
Jean-Ulrick Désert v díle „Passion“ prezentuje sérii fotografických
portrétů fotbalových fanoušků, oblečených do tradičních fanouškovských kostýmů.
Na rozdíl od originálních kostýmů vyrobil autor jejich bezbarvé kopie, zbavené
rozličných barevných dekorů, reprezentujících zejména národní barvy sportovních
týmů. Désert odhaluje stereotypy sportovní kultury a mainstreamovou
identifikaci fanoušků s vlasteneckým
patosem sportovního představení.
Těžištěm díla
Shauna Leonarda je teze, že sport
lze, podobně jako divadlo, předvádět podle předem naučeného scénáře. Autor se zabývá
různými principy prožívání prohry, které jsou kódované a opakovaně prožívané v chování
sportovců i diváků. „Orchestra of Failure“
reflektuje problematiku společenského tlaku při dosahování individuálních vítězství.
Obrovská nafukovací
pěst Anetty Mony Chişy & Lucie
Tkáčovej, dílo s názvem „Either Way,
We Lose“, připomíná masový zábavní artikl a symbolizuje neúspěšné revoluce,
jejichž rezidua pronikla do zábavního průmyslu. Pěst je jakousi juxtapozicí k sportovnímu
zápasu, kde zábavná stránka převážila nad kolektivním či individuálním
protestem jeho aktérů.
Na této výstavě spolupracuje Galerie MeetFactory s Českým olympijským výborem.
---Otevřeno denně od 13 do 20 hodin a dle večerního
programu.
Vstupné dobrovolné.
Kontakty a více informací:
Jaro Varga – kurátor
+420 775 655 295 jaro.varga@meetfactory.cz
Šárka Maroušková → PR Manager
+420 723
706 249sarka.marouskova@meetfactory.cz
MeetFactory –
prostor pro živé uměníNaším posláním je iniciovat dialog mezi jednotlivými žánry a zpřístupňovat
dění na současné umělecké scéně nejširší veřejnosti.
Usilujeme o vytvoření prostoru pro živé umění, kde jsou umělci přítomni a
umožňujeme přímý kontakt mezi mezinárodními umělci a návštěvníky.
MeetFactory je v roce 2015 podporována grantem hl. m.
Prahy ve výši 6.500.000 Kč
a Ministerstvem kultury České republiky.