Instagram

Kudy k nám


MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5

GPS souřadnice:
50.053653
14.408441

Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu

Chladnější vrstvy vzduchu

Ke Sklárně 3213/15, Praha MeetFactory

18. 1. 20:00
11. 6. 20:00
10. 6. 20:00
20. 5. 20:00
19. 5. 20:00
3. 3. 20:00
26. 2. 18:00
22. 1. 20:00
3. 12. 20:00
28. 10. 20:00

Antje Rávic Strubel Chladnější vrstvy vzduchu
TIP! Darujte vstupenku pod stromeček! Více ZDE

Překlad románu: Lenka Housková
Režie: Viktorie Čermáková / scéna a kostýmy: Barbara Wojktowiak / hudba: Myko / dramatizace a dramaturgie: Matěj Samec / produkce: Dominika Andrašková

Hrají: Anita Krausová, Dana Marková, Jakub Gottwald a Daniela Voráčková   “Prostě jí řekneš hej bejby a zeptáš se, jestli se s tebou chce vyspat. Ale jen mimo kemp.” Lesbická lovestory ve Švédsku. Inscenace je plná skvělých řidičských výkonů!  První divadelní uvedení oceňovaného románu mladé německé autorky Antje Rávic Strubel (1974), která za Chladnější vrstvy vzudchu (2007) získala mj. cenu Hermanna Hesseho, v Německu vzbudily velký zájem a byly také nominovány na cenu lipského knižního veletrhu.    Eroticky utopická story mezi mezi Anjou a neznámou kráskou spustí řetězec bizarních situací, které vyvrcholí tragickou událostí. Dobrodružný milostný příběh, rychlá jízda autem, zločin, táborák, tanec, pojídání květin, šampus, gigantičtí mravenci, sex na novém prostěradle, škrábání brambor, sprchování a smrt v jezeře. Děti zůstanou opodál.   Inscenace se hraje v site-specific prostorách chodby rezidenčního patra MeetFactory. S anglickými titulky.

Fotogalerie zde
Vstupné 200 Kč, sleva pro studenty a ZTP 40%.

Rezervace na rezervace.divadlo@meetfactory.cz 

Rozhovor dramaturga představení Matěje Samce s režisérkou Viktorií Čermákovou    

Lesbická lovestory ve Švédsku, to je podtitul, který používáme k nové inscenaci Chladnější vrstvy vzduchu, který právě zkoušíš v chodbě rezidečního patra MeetFactory. Podtitul jsem s Tebou neprokonzultoval, ale zdál se mi komerčně výhodný. Není ale možná úplně přesný. Jaké je pro Tebe hlavní téma Chladnějších vrstev vzduchu?  

Nepřesný je, to ano, ale z komerčního hlediska chápu, proč je to výhodné. Švédsko a sexuální svoboda... to nás pořád v Česku zajímá. Pro mě je hlavní téma obecnější, odvaha být sám sebou.
Odvaha k tvorbě a k lásce.
 
Chodba rezidečního patra
MeetFactory. Místo, kudy denně projde spousta lidí, zejména výtvarných umělců. Využití kuchňky, sprch, několika ateliérů. Po Tvých nedávných režijních štacích po různých Národních či jinak kamenných divadlech poměrně odlišný druh pracovního prostředí. Jak se s tím vyrovnáváš a jak se Ti pracuje?

Ale děkuji! Ve ztížených podmínkách se poznají lidské charaktery. Herci, hudební skladatelé a výtvarníci, kteří slíbí a dodrží účast na takových projektech s dobrou náladou a pracovním nasazením k tomu, to jsou už potom divadelníci doslova kovaní. Mám takové zkoušky ohněm ráda. Pokud si vzpomínám, nejnáročnější ze všech prostorů, kde jsem pracovala, bylo kupodivu foyer Nové scény Národního divadla, kam mě vedení NS vybídlo vyrobit inscenaci a pak se postupně čím dál tím víc divilo, za prvé, že tam opravdu zkoušíme a pak že nám u toho vadí např. probíhající rekonstrukce kavárny atd. Myslím si tedy, že jesti jsem se nezbláznila tehdy, vydržím už leccos - docela velkou míru hluku při svých zkouškách, nečekané postavy na jevišti, neotřelé texty v cizích jazycích, instalatéry i kouř z doutníků. Je to vlastně kolikrát i inspirativnější než mírně zatuchlá atmosféra některých divadelních zákulisí...     

Titul pro Tvou režii v MeetFactory jsme docela dlouho vybírali. Nakonec Tě na první čtení výrazně zaujala proza u nás prakticky neznáme mladé autorky Antje Rávic Strubel. Co Ti na románu učarovalo? Čím si Tě získal?  
Vrtalo mi to hlavou, zdálo se mi že autorka něco opravdu riskuje, něco podstatného hledá, pokouší se vyslovit a pojmenovat. Zároveň mi to lezlo na nervy, ten román mě vlastně příšerně popouzel. Ale cítím v něm nějaké zvláštní tajemství... uvidíme!     
Pokud si u nás někdo románu Chladnější vrstvy vzduchu všimnul, byla to určitě Queer komunita. Připadá Ti, že homosexualita je sama o sobě tématem hodným uměleckých zamyšlení? Pokud ano, v jakém smyslu?  

Jako téma odvěké, lidské ne? Možná je zajímavé se jako heterosexuál pokusit dívat na svět očima homosexuála, protože mi to o "mém" světě něco nového poví. Mám ráda nové úhly pohledu. Nenávidím strnulost.
   

Hra vypráví mj. o krizi čerstvé dospělosti třicátníků. Nebo se mýlím? Jaké to bylo u Tebe, když Ti bylo třicet?  

Člověk se trochu lekne, je zvyklý být pořád tím nejmladším, tím kdo je na začátku a leccos se mu tedy promine a najednou se objeví tahle hranice dospělosti a najednou je divné, že ještě nemáme rodinu, že jsme se neusadili, nedokázali něco - ale co vlastně? Ti starší se na nás začínají dívat velmi kriticky a my na sebe taky. Já měla devítiletého syna a byli jsme v té době šest let po revoluci stále ještě trochu všichni omámení tou změnou na které jsme se cítili podílet, ale tak trochu bezhlavě a nesystematicky, idealisticky, nepoučeně - pyšně..
.
   

Výrazným motivem Chladnějích vrstev vzduchu je tajemný opuštěný dům. Ty sama jsi majitelkou krásného domu ve Středních Čechách, který již nějakou dobu rekonstruuješ a buduješ. Kupováním domů a následnou péči o ně jsi mezi svými přáteli již proslulá. Jaká je souvislost mezi lidskou existencí a péčí o dům?  

Zdá se mi že dům je domovem duše, pokud je to starý dům, který rekonstruuješ on sám už nějakou duši má a na tobě je ji objevovat a tu zejména rekonstruovat, ale přidávat i vlastní a nové kusy. Zároveň tím vždycky pracuju na obnově vlastního já. Dobře se při tom přemýšlí. Divadlo je velice pomíjivá disciplína, dům a zahrada jsou ale vidět a tvoje práce se tu ukazuje podle ročních období a v závislosti na přírodě, je dobré si to po životě ve velkoměstě uvědomit - že je člověk součástí například kraje, kterému se, tím, že v něm má svůj dům, vlastně zavázal a srůstá s ním skrze svoji viditelnou existenci v domě a jeho okolí. Nacházíme tu stopy po minulých životech. Dům v Chladnějších vrstvách pro mne zosobňuje dědictví po spisovatelce Selmě Lagrelöfové, která v kraji pobývala a připomíná i svou lesbickou orientací i držitellstvím Nobelovy ceny za literaturu začínající autorce Antje Rávic Strubel tu nesmlouvavou naléhavost, se kterou na vás útočí první láska, anebo touha k tvorbě.
My jsme si pořídili dům, ve kterém se narodil český básník Karel Toman.    

Původním povoláním jsi herečka. Dnes hraješ jen příležitostně, ale dlouhé životní období jsi strávila jako členka výrazných a dobře sehraných ansámblů, v A Studiu, v Celetné či Dočekalově Komedii. Zdá se Ti, že divadlo bez stálého souboru je v něčem v nevýhodě?  

Bohužel mnoho času v divadlech ztrácím tím, že přesvědčuju nějak předpojaté lidi, aby se mnou spolupracovali. To není příliš motivující pro nikoho z nás. Stálý soubor je společenství, které má svá pravidla a svou hierarchii.
svůj specifický hodnotový systém. Pokud do společenství patřím, nebo jsem dokoncem jeho hlavním pilířem a spolutvůrcem, hraje mi rukách, vím jak ho řídit- mluví mojí řečí. Pokud jsem vnímán jako narušitel poklidného pobývání zde, anebo nositel vnějších "škodlivých vlivů" nemůže se mi zde podařit nic moc smysluplného. Odpověď je tedy: divadlo bez stálého souboru je v nevýhodě protože nemá čas na nějakou kontinuitu na vývoj formy a vztahů uvnitř skupiny. Je však dobré když jsou tu vztahy dobré a pravdivé -otevřené - pak může vznikat osvobozující divadlo a ne jen takové to obecné zrcadlo strnulosti a zmaru.