Instagram

Kudy k nám


MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5

GPS souřadnice:
50.053653
14.408441

Otevírací doba:
13:00 do 20:00 + dle večerního programu

Novinky

7. 7. 2016
MeetFactory uzavřena 10. 7. od 18:00
více...

MeetFactory — Prostor pro živé umění //
Galerie. Rezidence. Divadlo. Hudba

Elfriede Jelinek: Stíny (Eurydike říká)

Ke Sklárně 3213/15, Praha MeetFactory

7. 4. 20:00
16. 2. 20:00
21. 1. 20:00
28. 10. 21:00
10. 9. 20:00
23. 6. 20:00
4. 4. 20:00
31. 3. 20:00
9. 2. 19:00

TIP! Darujte vstupenku pod stromeček! Více ZDE

Kolonie, o.s. jako host v MeetFactory

Překlad: Viktorie Knotková / režie: Lucie Ferenzová / hrají: Jindřiška Křivánková, Jana Kozubková, Anita Krausová / výprava: Mariana Dvořáková / hudba: Adam Boháč

Po staletí byl mýtus o Orfeovi a Eurydike nahlížen perspektivou Orfea. Ve Stínech Jelineková nechává na prvním místě promlouvat Eurydike a není náhodou, že právě v tomto momentu se propadá do ticha.

Hra Elfriedy Jelinekové, laureátky Nobelovy ceny za literaturu, je jedním z typických postdramatických textů – nejsou zde klasické situace, osoby, text je psán v próze jako vnitřní dialog, sebezpyt. Nabízí tak inscenátorům různorodé cesty interpretace. V české premiéře diváci uvidí tři Euridiky. Tři hlasy, které splývají v jedné osobě a dekomponují pradávný mýtus o Orfeovi, který se vydal do podsvětí hledat svou lásku, svou mrtvou ženu Eurydiku. 


Česky bez titulků, rezervace nutná na rezervace.divadlo@meetfactory.cz, a GoOut.cz
Vstupné: 200 / 120 Kč

Foto: Dita Havránková

Inscenace vznikla díky podpoře Státního fondu kultury ČR a Nadace Život umělce.


Proč jste si vybrala text Elfriede Jelinekové? Původně jsem chtěla inscenovat její starší hru, ale Viktorie Knotková, která Stíny brilantně přeložila, mě upozornila na tento monolog. Sama jsem dramaturgovala dva Jelinekové texty – Jackie a On není jako on. První z nich velmi podobným způsobem dekonstruuje americký mýtus kolem Jackie Kennedyové jako národní hrdinky – vdovy. Druhý z textů je zase dialog s Robertem Walserem jako s tvůrcem, který se kvůli neúspěchu svých děl zcela odmlčel a posledních dvacet let svého života pouze chodil na procházky a diskutoval se svými přáteli. V této linii mi přišly Stíny jako skvělé pokračování.  

Při premiéře jste po inscenaci pouštěli dokumentární film Bohdana Bláhovce Show!. Jak tento dokument se Stíny souvisí?
Byl pro nás velkou inspirací a všem ho doporučuju. Budeme rádi, když se nám podaří ho v MeetFactory při reprízách zase pustit, protože je tématicky velice úzce spjatý. Odkrývá šílený, bizarní svět popu, protože ho ukazuje na budování dívčí kapely, kterou sestavil otec jedné z těch holek. Jako by Jelineková popisovala ve svých textech tyhle holčičky. Bohdanův dokument ale jde ještě dál, protože ukazuje, kolik viny na tom mají rodiče, kteří chtějí mít ze svých dětí hvězdy.  

Takže je Eurydičin příběh o ukradeném dětství?
No spíš o ukradené nevinnosti. Co si chudák holka teď má počít v té říši stínů, když se tam octla podruhé? Jak může dojít klidu? Dělám si trochu legraci, ale vlastně je to přesný obraz tolikrát diskutované genderové problematiky. V těch rolích našich otců a matek máme v současnosti pěkný chaos. Freud to měl ještě jednoduché, ale tradičně mužské a ženské role už nejsou. Všichni jsme vědomí, vzdělaní, rovnocenní ve svých právech. Zároveň tak často žijeme jako singles, nemáme rodiny a když, tak se záhy rozpadnou...jako bychom žili ve světě nekonečných možností, jakéhosi rozšířeného vědomí, virtuálních vztahů, které se dají měnit, kdy se nám zachce. Ve skutečnosti je tomu ale jinak. A to je taky předmětem Jelinekové textu.  

Text jste rozdělili do tří hlasů, je k tomu nějaký klíč?
Myslím, že klíčů je tolik, co inscenátorů. Spíše než osoby byly pro nás důležité motivy. Hodně jsme škrtali, myslím, že pro dobro věci. Něco jiného je text číst a mít možnost se pozastavit a číst znovu a zase. V divadle je to teď a tady, často je důležitější akce a způsob, jakým se myšlenky přímo zobrazí. Nicméně obojí je to poezie. A doufám, že velice vtipná.