PETRA STEINEROVÁ / KEMPINK

Petra Steinerová host Michal Pěchouček
 kempink
  Druhou výstavou v novém výstavním prostoru galerie MeetFactory s názvem „Kempink“ vzdáváme hold létu 2010, které konečně přichází. Stanování u řeky bývala chudá náhražka za dovolenou u moře, kterou si naši rodiče a prarodiče a tím pádem i my nemohli běžně dovolit. Ne že by domácí jezera a řeky neoplývaly krásami a romantikou. Ne, že by se u vesnické řeky nedali zažít skvělá dobrodružství a vzrušující přátelství i lásky, ale když se u nás nevyvede počasí a dva týdny lije jako z konve, tak ani karty a ani kytara v rukách vašeho strejdy nic nezmůžou. Léto u nás a ve stanu sebou vždy nesou rizika, před kterými jste pod Zadarem, nebo na Rujáně uchráněni. Nepřetržitý sluneční žár, průzračně čisté moře a přátel mluvících stejným jazykem všude víc než dost. Může se však poměřovat 12 kilometrů písečné pláže s objevem potopeného člunu v rákosí rybníků? Nedá se na něm nikam odplout, za to se v něm dobře tajně kouří a možná i líbá? A oč je lepší podezřelá hotelová snídaně s tradičním bulharským nápojem z kozího mléka ve srovnání s babiččinou marmeládou na krajíci chleba? Z toho prvního se lehce zvedá žaludek a s tím druhým můžete odběhnout hned zpátky k partě.   Petra Steinerová fotografka a momentálně také galeristka – (v roce 2005 absolvovala pražskou FAMU a vede Galerii 35m2) představuje svůj aktuální fotocyklus situací objevujících se každoročně u břehů Českých jezer a řek. Podomácku vyrobené obytné přívěsy, neoficiální stanová městečka, komorní etudy odehrávající se pod letním sluncem jsou tématem citlivě odtažitých neinscenovaných kompozic. Petra Steinerová se před pěti lety představila výraznou sérií portrétů vlastního otce v galerii Entrance (Táta 2005 - 2008). Obdobně jako u prací Michala Pěchoučka byla i její série výrazným foto-opisem „jedné“ lidskosti. Její další cyklus (Citizens 2005 – diplomová práce na FAMU) byli obsahově i tématicky odtažitější a spíš než příběh z nich vyvstává zájem o zvláštně vzniklé formy a místa (hřbitovy, křižovatky, dálnice). Místa většinou bez lidí, ale lidmi pracně stvořena jsou Petrou důsledně zaznamenána i v sérii „Kempink“. Kompozice přírody s ne-dovedně sestavěným přístřeším v sobě mají dávku lidské touhy po romantickém odpočinku - pobývání. Plátna stanů, laky aut a ztmavené mořidlo dřevěných obkladů sice už mírně zestárly, ale vnoučata neustále dorůstají a proč minout všechny peníze za dvanáctihodinovou strastiplnou cestu přes celé Rakousko někam na jih, když u řeky letos můžeme být nejspíš úplně sami? Podobně jako Martin Polák – Lukáš Jasanský, nebo Markéta Othová fotí Petra důsledně fakticky. Fotografčiny dovednosti a „vychytávky“ techniky jsou divákovy zapovězeny. To co fotografie zachycuje nejsou ani mimořádné okamžiky, ani hry světel a stínů, ale obrazy, které „uviděl někdo jiný“. Fotografie slouží jenom jako médium převyprávění. Fotografující se vzdává patosu a staví se spíš do role dramaturga, který jenom jemně usměrňuje náš pohled na něco specificky poetického, co by nám ale nejspíš pro svojí nepodstatnost uniklo. Ne všechny fotky z cizích míst automaticky probouzejí naši citlivost. Vzpomeňme na žánr fotozdovolené, který i přes svůj standardní rozsah 700 záběrů pláže a 200 záběrů restaurace (nebo obráceně – záleží od preferencí a kapacity karty), nás přes všechnu snahu známých dovedou jenom ke dveřím a k povzdechu: „Tak my už fakt musíme jít“.                     Michal Pěchouček se suverénně pohybuje mezi videem a klasickým obrazem. Jeho práce cílevědomě vtahují stopy lidskosti do odcizeného prostředí kanceláří, nemocnic a bytů. Ve svých plastických tkaných objektech/obrazech se dostává k zjednodušení každodenních předmětů na znak (stůl, židle, lavice...). Pro galerii Kostka vytvořil vlastní set „zahradního nábytku - laviček“, které fungují jako geometrická kompozice – znak notoricky známého místa odpočinku a vzpomínek.   Jedna linie tvorby Michala Pěchoučka stojí na hře s příběhem a jeho zpětným převyprávěním obrazovými médií. Počítá s poučeným filmovým divákem a kterému klade důmyslné překážky (např.v dekonstrukci filmového plátna). Nevyřčené vztahy, traumata a vášně Michal hýbe a posouvá, vychyluje ho z kompozičních konvencí (Osobní vlak 2006, Kočárkárna 2004) upozorňuje diváka na jeho věkem a balastem otupenou citlivost k barvě a poezii vyprávění. Prostředky, které jsme běžně používali pro zaznamenávání našich zážitků, rodinné fotografie, diapozitivy, deníky Michal předělává do fotorománů a videonovel. To, že jsem si sami prošli obdobím focení všeho nám vzácného a že každý z nás měl někdy, někde pověšenou fotku svého idolu Michal dobře ví. Jeho aktuální série bezbarevných erotických kompozic (Dětem 2009 – 2010) poukazuje právě na tuto vzrušující magii obrazu. S pomocí minimálních prostředků je zde vystavěná maximální touha. Druhá linie, se kterou Michal dlouhodobě pracuje jsou převážně monochromní kompozice – abstraktní geometrie, které ale odkazují k důvěrně známým objektům  (Emergent view 2006 - malířské plátno,resp. obrazovka, křeslo, zahradní stůl...). Tím, že Michal překládá známe předměty, jakoby z jednoho jazyka do druhého, poukazuje na to, co bývá překladem (odstupem) ztraceno. Zahradní nábytek, který je sice v materiálu a v autentické barvě, nám zůstáva díky své perpektivní deformaci navždy vzdálen.. Obdobné vyrušení zažíváme u Petry Steinerové, která nás „známými“ místy provádí. Jako když se najednou ocitneme v cizím městě a tvary domů nám najednou připadají zajímavé, a to jenom díky tomu, že jsou pro nás nové. Díky „kempinku“ můžou naše oči, otupeny každodenní cestou do práce, procitnout i bez toho, abychom museli balit kufry a brzy ráno nasedat do dosluhujícího embéčka.   Dušan Zahoranský   MEETFACTORY GALLERYotevřeno denně 15 – 20 h / open daily 3 - 8 pmMeetFactory, Ke Sklárně 15, Praha 5, www.meetfactory.cz