O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru + Hlášení Šeherezádina bratra

Srdečně zveme na mezižánrový večer, během něhož uvedeme premiéru letního projektu O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru, který se pohybuje na pomezí divadla, site-specific inscenace a umělecké instalace. Součástí večera bude i vernisáž výstavy Hlášení Šeherezádina bratra českého umělce Jana Boháče v Galerii Kostka.

O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru je mezižánrovým experimentem, který vzniká ve spolupráci divadelní a výstavní dramaturgie MeetFactory. Na základě reinterpretace třech textů, kanonické Shakespearovy hry Romeo a Julie, románu Temná energie současné německé autorky Juli Zeh a výjimečného spisu filosofa Sørena Kierkegaarda Svůdcův deník vznikne originální, částečně site-specific inscenace na pomezí divadla a monumentální umělecké instalace, jenž bude tematizovat obraz lásky coby paradoxního archetypu. Ve jménu hledání smyslu života se milující subjekt vrhá po hlavě do sebezničující propasti. Neúnavně, stále znovu, napříč staletími. Neideologicky, nevysvětlitelně, s narcismem sobě vlastním, za stále stejných kulis milostných trojúhelníků, jejichž vrcholy jej opakovaně zraňují. Projekt zkoumá téma vášně a svádění jako estetického aktu, motiv přebytku a přílišného intelektu, který může být zničující silou i hnacím motorem života, přítomného okamžiku a nesmrtelnosti.

Sochařská instalace Hlášení Šeherezádina bratra v Galerii Kostka přivádí diváka do surrealistické džungle tvarů a slov, kdy se zdánlivě nesouvisející prvky vydávají na společnou cestu do lidského nitra i vzdálených krajů. Výstava je současně autorovou diplomovou prací v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM.

Představení O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru proběhnou v 18:00 a v 19:00. Kapacita míst je omezena, místo na konkrétní čas si rezervujte na rezervace.divadlo@meetfactory.cz. Ve 20:00 proběhne vernisáž Hlášení Šeherezádina bratra v Galerii Kostka, která bude otevřena již od 19:00. Ve 21:00 vernisáž umělecké instalace projektu O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru v Galerii MeetFactory.

PROGRAM VEČERA
18:00 - představení O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru (rezervace nutná)
19:00 - představení O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru (rezervace nutná)
20:00 - vernisáž výstavy Hlášení Šeherezádina bratra v Galerii Kostka
21:00 - vernisáž umělecké instalace O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru v Galerii MeetFactory

O něco horší než Romeo: tragédie z rozmaru
Autoři: Karina Kottová, Matěj Samec
Vystavující umělec: Jan Haubelt
Light design: Jiří Thýn
Hrají: Halka Třešňáková, Vojta Švejda, Matěj Nechvátal
Režie: Viktorie Čermáková
Kostýmy: Inês Liberal

Jan Boháč (CZ): Hlášení Šeherezádina bratra
Kurátorka: Karina Kottová
Výstava trvá: 11. 6. - 5. 7. 2015

Biografie umělců

Jan Haubelt (1977) propojuje svou sochařskou tvorbu s prvky fotografie, fotokoláže a řadou výzkumných postupů. Často se zabývá úhlem pohledu na předmět, ať už ve výsledné realizaci deformuje část barokní sochy Matyáše B. Brauna, nebo zkoumá planetární pohyb skrze zvířecí optiku. Jeho uvažování často doprovází práce se stínem, zrcadlením a dalšími posuny v percepčním poli. Jan Haubelt je odborným asistentem v Ateliéru sochařství na pražské UMPRUM, který v roce 2007 sám absolvoval. Studoval také na athénské Akademii výtvarných umění, v roce 2011 byl na stáži v New Yorském ISCP. Své dílo představil na řadě samostatných i skupinových výstav ve významných nezávislých galeriích i institucích po České republice, ale také v Belgii, Bulharsku, Maďarsku nebo Itálii.
Pro projekt O něco horší než Romeo připravil instalaci sestávající z jedenácti monumentálních soch, jejichž tvary jsou odvozeny od motivů Abecedy Vítězslava Nezvala (1926), ve které  výtvarník a knižní grafik Karel Teige, typograficky zachytil taneční pojetí jednotlivých písmen. Haubeltovy sochy uchopují tento mezižánrový a zároveň gestický princip skrze převedení Teigeho znaků do třetího rozměru, na bázi rotace celého motivu. Sochy se tak stávají takřka univerzálními a přesto specifickými charaktery, které v inscenaci nabírají roli herců i autonomních uměleckých objektů. Součástí instalace je také cihlová zeď, jejíž pevnosti kontrastuje otisk částí lidského těla. Zeď se tak stává jakousi připomínkou, fosilií dotyku.

Jiří Thýn (1977)  vystudoval Ateliér fotografie na pražské UMPRUM, rok studoval také na Akademii výtvarných umění v Praze a na UIAH v Helsinkách. Těžiště Thýnovy umělecké tvorby je v médiu fotografie, která expanduje do objektu či instalace skrze zkoumání světelných podmínek, ateliérových komponentů či vztahů mezi obrazem, objektem a slovem. V roce 2005 spolu s Janem Haubeltem a Adélou Svobodovou založil skupinu Ládví, která se zabývala intervencemi do veřejného prostoru vázanými na lokální komunity a sociálně prospěšné akce. V roce 2011 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, byl pozván na rezidenční pobyty do Mexico City, Bernu a New Yorku. Vystavoval v mnoha prestižních institucích v mezinárodním kontextu. Pro projekt O něco horší než Romeo připravil světelnou instalaci vycházející z jeho postupů na poli vizuálního umění, ale také hledající vztah k divadelním prostředkům a Haubeltově sochařské instalaci.  

Hálka Třešňáková (1972) je česká herečka a choreografka, významná osobnost české alternativní divadelní scény. Vystudovala Realschule v Heidelbergu a poté Katedru nonverbálního divadla a komedie na pražské HAMU. Začala vystupovat v divadle Alfred ve dvoře, v Roxy/NoD či MeetFactory. Spoluvytvořila skupinu Seconhand Women. Na Nové scéně Národního divadla v Praze účinkovala v inscenacích Poslední oheň a Třináctá Mariina láska. S řadou divadelních souborů spolupracuje jako pohybová poradkyně a choreografka. Objevuje se také ve filmech, a to jak dokumentárních – Efekt přihlížejícího (2008) a Jan Hus - mše za tři mrtvé muže (2009) – tak i hraných. V roce 2009 účinkovala v komediálním dramatu Jitky Rudolfové Zoufalci a o tři roky později si zahrála v kriminálním thrilleru Davida Ondříčka Ve stínu. Účinkovala v prvním dílu kriminálního seriálu České televize Clona (2014) a stabilně ztvárňuje roli lobbistovy asistentky v politicko-satirickém webovém seriálu Kancelář Blaník.

Vojta Švejda (1976) se věnuje herectví, autorské divadelní tvorbě a improvizaci. Vystudoval obor nonverbální a komediální divadlo na pražské HAMU. V roce 2012 získal cenu Divadelní DNA za vysokou uměleckou a tvůrčí integritu a reprezentaci nového českého autorského divadla v zahraničí. Umístil se v nominaci na cenu Alfréda Radoka za rok 2009 jako talent roku. V roce 2008 byl v divadle Alfréd ve dvoře uskutečněn průřez jeho divadelní tvorbou pod názvem Sny a Realita. Získal Cenu diváka na festivalu Česká taneční platforma za představení Albert se bojí. V roce 2002 získal ocenění za herecký výkon a dramaturgii za představení nazvaného Bliss na festivalu Mimolet v  Irkutsku. Je členem improvizovaného invazivního  rockového seskupení Woříšci a anekdotik-punk dua Exclusiv Mars. Je zakladatelem občanského sdružení Wariot Ideal, o.s. Spoluzakládal divadelní skupinu Krepsko, kde sedm let působil jako herec a spolutvůrce. Od Léta 2012 působí také jako Zdravotní klaun.

Matěj Nechvátal (1987) vystudoval činoherní herectví na pražské DAMU v ročníku Darii Ullrichové, Jana Nebeského a Evy Salzmannové. V současné době pracuje jako herec na volné noze, hostuje v Národním divadle, Divadle Na Fidlovačce, spolupracuje s divadelním sdružením Tygr v tísni. Pravidelně také spolupracuje s Divadlem MeetFactory, kde před dvěma lety účinkoval v autorské inscenaci Jana Kačeny Protože jsem to nikdy nikde nedělal, už asi budu. V současnosti ho diváci mohou vidět v Divadle MeetFactory v titulní roli dramatizace románu Ingeborg Bachmannové Malina a jako Karenina v inscenaci Nespavost. 

Viktorie Čermáková (1966) je režisérka a herečka. Ve čtrnácti letech byla přijata do amatérského souboru A studio při pražském Divadle na okraji. Vyučila se fotografkou, ale v jejím dalším směřování převážilo divadlo. Do roku 1989 zůstala členkou A studia a pracovala zde především pod vedením Evy Salzmannové a Ondřeje Pavelky. Spolu s Davidem Czesanym pak vedla A studio II, v němž realizovala svou první samostatnou režii. V letech 1985 – 1986 byla jako herečka angažována v brněnském Divadle na provázku. V letech 1991 – 1994 byla členkou divadelního spolku Kašpar, který působil v MDP Rokoko a v Divadle v Celetné. S částí souboru Kašpar odešla v roce 1994 do Divadla Komedie, kde zůstala v angažmá do roku 2002 a kde hrála v inscenacích režisérů M. Dočekala, J. Nebeského, J. Pokorného, J. A. Pitínského a dalších. Vedle herecké práce se současně zabývala také výchovnou dramatikou na středních i základních školách. Některá představení, která v těchto divadelních dílnách v její režii vznikla, se hrála v Divadle Komedie, ve studiu Citadela a v NoD. V letech 2002 – 2005 studovala režii na pražské DAMU. V roce 2006 se stala spoluzakladatelkou Divadelního studia Továrna. Od roku 2005 vytvořila inscenace v Činoherním studiu Ústí nad Labem, Rubínu, Divadle v Celetné, Ta Fantastice, Boudě ND, Divadle v Řeznické, La Fabrice, Středočeském divadle Kladno, Śtúdiu SND Bratislava nebo v Městských divadlech pražských. Spolupracuje i se studiem Alfréd ve dvoře. Významnou část její režijní práce tvoří současná česká a světová dramatika a autorské projekty. V roce 2007 byla na festivalu Příští vlna / Next Wave oceněna za přínos českému divadlu a v témže roce byla jako talent roku nominována na Cenu Alfréda Radoka. V roce 2010 vytvořila hlavní ženskou roli Kláry ve filmu Hlava - ruce - srdce režiséra Davida Jařaba. V roce 2012 hrála jednu ze dvou hlavních ženských rolí ve filmu Jana Hřebejka Svatá čtveřice. V MeetFactory režírovala inscenaci Chladnější vrstvy vzduchu a byla také jedním ze čtyř režisérů inscenace Nespavost.