Instagram

How to get to us


MeetFactory, o. p. s.
Ke Sklárně 3213/15
150 00 Praha 5

GPS:
50.053653
14.408441

Opening hours:
13:00 do 20:00 + based on evening program

O. JAJCAJ, M. DLAB, J. KOVÁŘ: KRADU ZUBY

Ke Sklárně 3213/15, Praha MeetFactory

9. 5. 20:00

Ondrej Jajcaj krade zuby.

 http://www.rakva.estranky.cz/

 Žije střídavě mezi současníky a mezi pozůstalými, dobrovolně vchází do světa mrtvých, špiní si ruce hlínou, aby nás zbavil našich sebezakletí v dogmatických interpretacích a bludech. Ondrej Jajcaj je od dětství fascinován fenoménem smrti. V pubertálním věku poprvé vstoupil do umrlčího světa a stal se vykradačem hrobů, později amatérským vědcem a dnes samozvaným filozofem a mesiášem. Zkoumá lidské chrupy a staré protetiky, na jejich základě usvědčuje lidstvo z tmářství. Jeho myšlenky o smrti ho zavedly na cestu sebeobětování - uchýlil se do světa ilegality, aby nás přivedl ke komplexnímu pochopení smrti co nejblíže. Incenace Kradu zuby vychází ze skutečného předobrazu žijícího člověka Ondreje Jajcaje (s jeho osobním souhlasem). Vycházíme z jeho autobiografických materiálů (knihy vydané vlastním nákladem) a autentických fotografií. Naším cílem je skrze experimentální divadelní tvar vypovědět životní příběh kontroverzního muže pohybujícího se za hranicemi zákona a pozemského života. 

 Potřebujeme oběť Ondreje Jajcaje? Potřebujeme otevírat hroby, abychom se dostali k pochopení fenoménu smrti blíže? Je Ondrej Jajcaj zrůda? Nekroúchyl? Patří do vězení? Do blázince? Je třeba ho podpořit?

 Je pojem pravda určen postojem majority? Má člověk povinnost bránit svou pravdu pokud se rozchází s pravdou majority? I za cenu jejího vnucení? Filozofický terorismus?

►Ondrej Jajcaj se považuje za morálního člověka. Smí hroby vykradením zachránit, pokud, podle jeho slov, 95% hrobů již vykradených je? Smí je vykrádat dříve než nemorální zloděj? Dá se považovat za zloděje, pokud jeho cílem není obohacení se?

►Co bychom udělali s „jeho“ sbírkou? Repochovali ji? Umístili do muzea, podle jeho přání?

►Dá se považovat za omluvu fakt, že systematicky vykrádá pouze ty hrobky, které jsou opuštěné a nikdo o ně nepečuje? Vnímáme lidské pozůstatky jako „naše“? Dotklo by se nás, kdyby vykradl hroby našich vlastních prarodičů? Jaký je rozdíl mezi jeho konáním a archeologií? Je archeologie etická?

►Jakým způsobem přemýšlíme o smrti my? Ignorujeme ji? Oddalujeme svou smrt? Vytěsňujeme ji ze svých životů? Do speciálních budov, mimo které neexistuje?

►Co bychom Ondrejovi Jajcajovi odpověděli, kdybychom měli možnost se s ním konfrontovat?

 
Inscenace nabízí možnost zkoumat princip autobiografičnosti. Vnímání uplynulých událostí skrze příběh, který si sami konstruujeme jako kontinuální plynutí. Autobiografické vyprávění jako prostředek vyrovnání se s kontingencí, smrtí, odloučením, ztrátou. Každý, nebo alespoň většna z nás bilancuje nad svým životem, vyrovnává se svou minulostí tak, že ji zasazuje do příběhu, kterým se snaží fokusovat koncepty dalšího smysluplného směřování svého života, což mu v přítomnosti umožňuje zasadit do světa sebe sama jako celistvou jednotu vlastního „já“. Tento proces je motivem sepisování ne jedné autobiografie. Autobiografický počin našeho „hrdiny“ vnímáme jako bohatý i ze sociálního hlediska. Na jedné straně exemplárně zrcadlí onen obecný lidský princip a motiv snahy indentifikovat se sám se sebou (a zřejmě vyrovnat se svým svědomím), najít smysluplnou interpretaci svých kontroverzních činů, najit jednotu svého roztříštěného „já“ v čase („já dítě“, „já zloděj“, „já vědec,“ „já filosof“, „já mesiáš“) a na straně druhé, tuto sepsanou a vydanou autobiografii používá záměrně k sociálně komunikační manipulaci diváka, ve snaze donutit ho k přehodnocení svých morálních postojů ve prospěch svůj, a potažmo ho tak přimět k identifikaci se svojí osobní „ideologií.“ Vyprávění tak získává dvojí aspekt. Jednak narativní konstrukce identity srkrze vyprávění (jako jednotící proces „já“), jednak jako prostředek sociálně komunikační manipulace.

vstupné: 150,- / 100,-